Stručná historie města

Město se leží v nadmořské výšce asi 435-470 m n. m. u silnice z Kłodzka do Králík ve východních Čechách, rozloženo nad Nysou Kłodzkou na jižním okraji brázdy Nysy, v Mezileské vrchovině, ohraničené Górami Bystrzyckimi a masivem Śnieżniku. Traduje se, že město bylo založeno jedním z českých knížat. Mezileské panství bylo vytvořeno v roce 1264. Historici mají k dispozici dokument sepsaný v Praze 1294 r., v kterém český král Václav II. předává panství mezileské spolu s městem cisterciáckému klášteru v Kamenci, předesílajíc tuto lokalizaci podle práva německého z téhož roku. Na přelomu let 1315-16 Międzylesie spolu s jeho statky koupil od cisteriáků Otton von Gloubos. Za panování rodu Gloubosů (1358) je poprvé zmiňován fungující městský masný, pekařský a rybářský krámek, činný výčep piva, kořalky a rozvíjející se obchod. Po smrti Ottona von Gloubose byly mezileské usedlosti rozděleny mezi jeho tři syny. Statky mezileské spolu s městem získal Otto Schram a po jeho smrti syn Wolfhard. Konec panství Gloubosů, vyhnaných ze svých majetků, způsobily husitské války, které sebou přinesly v r. 1428 vypálení celého města. V letech 1519-23 se majitelem mezileského panství stal von Tschirinhaus proto, aby se nakonec v r. 1551 jeho potomci stali jeho dlouholetými vlastníky. Tschirinhausové se za svého panování zasloužili o udělení městského znaku a též v r. 1581 dosáhli pro Międzylesie obnovení městských práv. V letech 1600-18 byl ve městě postaven farní kostel Božího Těla, Kostel sv. Barbory,  radnice a škola. V r. 1643 švédská vojska vypálila celé město. V r. 1653 získal mezileské panství rakouský magnát – hrabě von Althann. Jeho dědicové zrekonstruovali kostel sv. Barbory, farní kostel a později také školu. Díky zavedení důsledné pruské politiky v letech 1750-1807 prožívalo město svoji hospodářskou renezanci, opírající se především o tkalcovství, situované do domácích dílnen početné skupiny obyvatel. Hlavním producentem a organizátorem obchodu byla kupecká rodina Ludwigových. Napoleonské války a jejich důsledky způsobily hospodářský krach. Pro tkalce se začala rozvíjet alternativní zaměstnání, vznikly zednické a kamenické řemeslnické cechy. V letech 1827-33 byla postavena silnice spojující Wrocław s Vídní a v r. 1875 železniční trať Wrocław- Praha -Vídeň, vznikly nové průmyslové podniky. Počátek velké hospodářské krize v letech 1929-33 způsobil, že byla ve městě uzavřena většina továren a město se začalo vylidňovat. Období druhé světové války bylo pro město obdobím práce pro válečné potřeby, z něhož vyšlo bez větších materiálních škod. Po r. 1945 bylo Międzylesie znovu dosídleno a neztratilo městská práva. Zpočátku bylo sídlem obecního úřadu a od r. 1975 i sídlem gminy. Dnes má město šanci - s ohledem na atraktivní polohu a krajinářské hodnoty - stát se důležitým turistickým a rekreačním střediskem.